Jak mluvit s novináři
Všichni to známe. Volá novinář a ptá se na náš názor k nějakému banálnímu problému. Chvíli s ním mluvíme a pak zavěsíme telefon. Druhý den ráno si koupíme noviny a nevěříme svým očím. "Sakra, co si to ten blázen zase vymyslel," zuříme.
Je jen málo možností taková nedorozumění napravit. Chceme si stěžovat šéfredaktorovi? Znepřátelit si noviny? Nejlepší způsob, jak vyřešit tuhle situaci, je pokusit se jí vyhnout. Ve většině případů si za zkreslení totiž můžeme sami.
Zkusme se na chvíli vžít do role reportéra. Většinou sedí na židličce v hlučné místnosti s dvaceti ostatními kolegy, unaveně popíjí kafe, telefon si jedním ramenem přidržuje k uchu a snaží se stíhat napsat do počítače útržky našich myšlenkových pochodů, jak zachránit svět. V takové situaci prostě může dojít k chybě!
Pomůže tu několik pravidel:
Především, mluvte pomalu. Snažte se ujistit, že novinář to podstatné z vaší řeči pobral. Mnoho novinářů vám citaci ochotně přečte, pokud je o to ovšem požádáte. Tak je požádejte!
Nikdy se nepouštějte do tématu, o kterém nechcete mluvit nebo o kterém nic nevíte. Novináři mají po ruce spoustu chytrých triků, jak vás přimět mluvit. Není to zlý úmysl. Ptát se, to je přece jejich práce. Jsou zkrátka ve své práci dobří, tak jako vy ve své.
Nikdy se nebojte říct: "Promiňte, ale o tomhle problému nic nevím." Hned ale nabídněte, že věc můžete nastudovat (pokud se problematika týká vaší práce), nebo že se pokusíte sehnat jiného respondenta.
Je vždycky lepší říct nevím, než si vymýšlet a nakonec plácnout nějakou hloupost.
TIP: Mluvíte-li s rádiem, pamatujte, že z toho, co řeknete, se v éteru objeví s největší pravděpodobností maximálně tak 10 sekund. Snažte se tedy říct to podstatné za 10 sekund. Myslíte, že to nejde? Ale jde.
Zlaté věty čili soundbity
Pokud víme, že se nás média budou ptát na nějaké konkrétní téma, zformulujme si jej předem a napišme si k němu tzv. zlaté věty. Jsou to vlastně krátké, pro veřejnost srozumitelné a snadno zapamatovatelné slogany.
Zlatá věta by neměla mít více než jednu větu vedlejší a musí jasně a výstižně říkat, o co nám jde. Je to vlastně jakási jednotka informace. Není náhoda, že v angličtině se pro ni používá výraz soundbit.
Správná zlatá věta musí být schopna stát sama o sobě a nesmí být delší než deset sekund. To proto, že do televizního zpravodajství se zřídka vejde více než deset sekund. Ideální je, když zlatá věta obsahuje paradox, který osvětluje celý problém.
Mluvíme-li na kameru nebo pro rádio, měli bychom po každé z těchto vět klesnout hlasem a udělat kratičkou pauzu, abychom redaktorům umožnili udělat v tomto místě střih. I když se nás televizní redaktor nakonec asi zeptá i na další věci, nakonec si nejspíše stejně vybere jednu z těchto stručných vět.
Ještě dříve, než předstoupíme před kameru nebo mikrofon, měli bychom si však ujasnit, co budeme říkat.
Pokusme se vyjádřit jednoduchou větou, o co nám jde, co vlastně chceme veřejnosti sdělit. Nepodaří-li se nám to, je něco špatně a je velmi pravděpodobné, že ani veřejnost nepochopí, oč nám jde.
Právě tady nám nesmírně pomohou zlaté věty. Je-li naše téma složité a nejsme-li schopni vysvětlit ho do půl minuty, napišme si k němu tyto zlaté věty.
Ke každému tématu bychom měli mít seznam takových pěti až deseti klíčových vět, které dobře objasňují, oč nám jde.
Tip: Kdykoliv uslyšíte větu, jež dobře vystihuje vaše téma, neváhejte si ji zapsat do seznamu zlatých vět.
Příklad: Klasickým příkladem zlaté věty je to, co někdejší ředitel Greenpeace International Thilo Bode kdysi odpověděl reportérovi časopisu Time na otázku, co mu vadí na geneticky manipulovaných potravinách. "Je skandální, že by spotřebitelé neměli co mluvit do toho, co budou jíst," řekl tehdy Bode. Tím jednou větou dokonale vystihl podstatu věci - na evropský trh byly dovezeny geneticky manipulované potraviny, aniž by o tom spotřebitelé věděli a aniž by měli možnost si vybrat, zda je chtějí konzumovat nebo ne.
Stojíme před kamerou
Stojíte-li před kamerou, dívejte se redaktorovi přímo do očí a mile se na něj usmívejte. Dívejte se něj asi tak, jako byste se dívali na někoho, koho se právě chystáte "sbalit".
Někteří lidé během rozhovoru pro televizi bloumají očima po stropě nebo se zarputile dívají do země. Takové záběry vůbec nelze použít!
Nikdy neuhýbejte očima. Při interview si představujte, že právě redaktor je ten člověk, kterého se snažíte přesvědčit. Neuhýbejte z redaktora pohledem, ani kdyby se kolem vás střílelo. Nedívejte se ani do kamery!
Máte-li "okno" (a to se může stát i největšímu profesionálovi), zkuste si vzpomenout na některou ze zlatých vět k vašemu tématu. Kteroukoliv. Prostě ji řekněte. Uvidíte, že až uslyšíte zaznít větu z vašich úst, napadne vás, jak pokračovat dál. Dobrá myšlenka totiž asociuje další myšlenky.
Tip: Mluvíte-li na kameru, měli byste po každé ze zlatých vět klesnout hlasem a udělat kratičkou pauzu. Tím redaktorovi umožníte, aby v tomto místě udělal střih. To je nesmírně důležité. Ve střižně si totiž režisér vybírá nejen podle toho, co říkáte, ale také (a hlavně) podle toho, co je dostatečně krátké a co jde takříkajíc "střihnout".
Jak spolupracovat s médii
Tento text je součástí manuálu pro neziskové organizace nazvaného Jak spolupracovat s médii, jehož autorem je Václav Vašků.
Obsah
- Proč spolupracovat s médii
- Jak fungují média
- Co potřebujeme k práci s médii, tiskový mluvčí
- Jak začít aneb oslovujeme média
- Tisková zpráva a tiskové oznámení
- Jak uspořádat tiskovou konferenci
- Rozhovor pro média
- Článek pro média
- Mediální akce
- Útoky v médiích a krizová komunikace
- Hodnocení mediálního působení
- Co dělat, když všechno selže
- Doporučené zdroje informací
Stránky byly realizovány za finanční podpory Evropské komise.
Za obsah odpovídá výhradně Econnect.
